Vstávala jsem v 6. Dala si kávu a jela. Potřebovala jsem vypadnout. Na nohách nové botky, nejúžasnější mikinu a tepláky, v uších sluchátka. 2 hodiny. Tak dlouho trvala cesta. Miluji dlouhé jízdy autem, a tak mi vůbec nevadila délka času. A pak jsme dorazili. Nejúžasnější paní, se kterou jsme se poté velice spřátelili. Sice na nás zapomněli,ale vše se urovnalo a já se rozplývám nad naším výhledem na zalesněné kopce v naší malé, ale přesto krásné a útulné chatičce.
Beskydy. Nádherné české "hory". Jsou tu
místa jako Radegast, Rožnov pod Radhoštěm, Lysá hora, anebo muzeum v přírodě.
Byla jsem tu už jednou, bohužel si to nepamatuji, byla jsem malý skřítek mající
3 roky. Tak šikovný skřítek, že se rozplácl na kameni. Jo, tyto
"schopnosti" mi zůstali doteď.
První zastávka byla v muzeu v přírodě. Dřevěné
městečko. Miluji staré budovy, mohu zkoumat jejich stavbu těla, jakoby nám
říkaly příběh, který zažily. Na tomto místě jsem si představila děti hrající si
na schovávanou, babičku pečící tvarohové buchty a muže obdělávajíc své malé
pole. Nádherné zahrádky, že bych se dokázala představit sebe s šálkem čaje na
lavičce uprostřed tohoto dění. Chtěla bych se přesunout do této doby, jen na
okamžik. Abych mola poznat zdejší obyvatelstvo. Toto městečko mě tak učarovalo,
že se tam musím ROZHODNĚ podívat znovu. A Vy byste měli také. Na druhé straně
bylo také něco jako dřevěné město, název si bohužel nepamatuji. Mohli jste si
vybrat 2 cesty. Ta první byla prohlídka městečka s průvodcem, druhá byla bez
průvodce, která vedla na rozhlednu. My jsem si vybrali tu druhou stezku. A
řeknu Vám, dámy a pánové, tak krásnou rozhlednu jsem NIKDY neviděla. Strašně se
mi líbil styl, barvy, materiál,...no prostě nádhera. A co pak ten výhled! K
nezaplacení. Pak jsme šli dolů, vyfotily se na kmenu, (Na který jsem vylezla
bez pomoci! Šimpanz Pája.) a odjeli na chatu.
Hrob/ pomník nejslavnějšího českého běžce.
Gagaga.
Tato rozhledna mě naprosto okouzlila.
Koukejte na ten výhled.
Asi typická pochutina ve Štramberku.
Druhá zastávka byla socha Radegast. Jak už jsem psala,
když jsem byla ještě malý cipísek, tak právě zde jsem hodila držku. Jooo,
šikovná Pája. Ale na mou obhajobu jsem měla malinké nožičky (které mi za tu
dobu pravděpodobně nevyrostly) a nebylo možné, abych o něco nezakopla. Už ale
stop o mé nešikovnosti v dětství, budu povídat o Radegastu. A o Pustevnách.
První kopec k Radegastu jsme všichni zvládli v pohodě, druhý také. Nikdo se
nezranil a nikdo nehodil držku o šutr. Chvílemi bylo teplo, chvílemi byla zima
jako prase. Přejedla jsem se borůvek, malin a dalšího lesního ovoce. Byla mlha,
takže fotky stojí za pendrek. Ale snad mi to prominete. Cestou zpátky jsme se
stavili na oběd, jela nahoru sanitka, a po cestě na hotel jsme také jednu
potkali. Pak jsme měli zážitek, že se kolista chtěl chytit našeho auta, a my
všichni, snad i on z toho měli záchvaty smíchu. Hlavně můj taťka
Asi nějaký vzkaz pro nás.
Jak poznáte člověka, který jedl borůvky.
Sběračka.
A tahle várka bude pro mě.
Třetí a poslední zastávka byla již zmíněná první cesta do druhého dřevěného města. Zas a opět musím říci, nádhera. Slečna průvodkyně Julie vykládala celou prohlídku jako příběh, což se mi nehorázně líbí.
Prohlídka skočila, my jeli na chatu a já si začala
balit. Cestou domů jsem dodělávala fotky, nedokončenou práci a tak mi to
všechno nezůstalo na Páteční večer. Tento spontánní výlet se mi nehorázně
líbil, ale jsem ráda, že jsme doma. Byla tam totiž neskutečně měkká postel a
mým zádům to opravdu neprospělo. Ale i tak to byl úžasný zážitek (né z té
postele).
Pan kovář. Šikovný pan kovář.
Tyto nádherné růže vyrobil ručně právě tenhle kovář. No nejsou nádherné?
Doufám, že Vám nevadí počet textu a fotografií. Mějte krásný den. Bye bye sweethearts ❤❤
1 komentář:
krásný článek Pájo :D jsem z Beskyd a přijde mi fakt zvláštní, že někoho okouzlí rozhledna, kterou mám hned (doslova) nad barákem :D ale je to nádherný
Okomentovat