Ráno je jako každé jiné. Zvonící budík mě vyruší
z bezesné noci a s velkou neochotou vstanu z vyhřáté postele. Tma je jako
v pytli, jakoby byla ještě noc. Vždyť si nevidím na špičku nosu. Není se ani
čemu divit, když vstávám takto brzy. Jako každý den si jdu udělat kávu, je to
má rutina, bez které by můj den nebyl můj den. Nakrájím si jablko, protože mě
po ránu nejvíce nakopne kombinace kávy a ovoce. Vše odnesu do mého
"království" a zpět ulehám, výjimka je to, že si pustím další díl
seriálu. Najednou mi přijde upozornění, podívám se na datum a nic mi to neříká.
Dopomůžu si tím, že otevřu kalendář a v něm je fialovým štítkem zaznamenáno
"One year with blog TRY!!". Já se podivím, to už je vážně rok? Celý
jeden rok, ve kterém nepravidelně píši poznatky z mého života, radosti i
strasti, do něčeho, co je jenom moje a sdílím je s ostatními? To je pravda
pravdoucí.
Opravdu.
Jeden rok? Věříte tomu? Já tedy ne. A i @pajulle92 má výročí. Je to rok, co
vzniklá má internetová osoba. Pajulle je vlastně jako má kamarádka. Sdílím s ní
všechny mé nápady, fotím přes 2 hodiny s touto osobou a když mě někdo zastaví,
a řekne, že mám krásné fotografie, neřekne to mě, řekne to pajulle92. A jsem
ráda, že jsem ji vytvořila. Bez ní by nebylo tohle všechno. Nepsala bych tento
článek, neměla bych ani vymyšlené plány na prázdniny, protože ve volném čase
jenom fotím. A neskutečně mě to baví. Baví mě tohle všechno. Dělám to s láskou.
Ani
nevíte, jak to pro mě znamená. Tolik, co se za jeden jediný rok stalo. Nepíši
pravidelně, tedy spíše vůbec. Ale i tak si mé bláboly někdo čte. Nechápu Vás.
Jak to může někdo číst? Kdyby mi někdo před rokem touto dobou řekl, že bude mít
tento blog přes 10K shlédnutí, 40 pravidelných čtenářů, přes 30 cizinců, kteří
sem zabloudili a mnoho dalšího, vysmála bych se mu do obličeje. Opravdu! A
poslala bych ho k psychiatrovi. To jsem ale nevěděla (a nevěřila), že se to
stane skutečností.
Tolik
hodin, které jsem strávila u psaní, upravování fotek, vymýšlení, by bylo
nespočet. A lituji těchto "promarněných" hodin? Ani náhodou! Kdyby mě
to nebavilo, tak to nedělám. Blog je kus mě. Do tohohle jsem vložila srdce,
játra, žaludek...neee. Ano, takovéhle nápady mě napadají velice často. Vložila
jsem sem srdce, kus mě, blog je mé místečko, ve kterém se může projevit má
pravá osobnost. Lidé na ulici mě vidí jako holku, která chodí jenom v černé, na
vzhledu jí nezáleží, většinou má culík a sluchátka v uších. Ve třídě mě vidí
jako většinou usměvavou holku, někdy drzou, ale i přesto má respekt. Vidí mě
jako člověka, který rád píše, anebo mě takto prezentuje naše češtinářka. Holka,
která ráda čte, ale nemá na to čas. A velice jí to mrzí.
Kamarádi
vidí milou, usměvavou, (vtipnou?) a opravdu hodně ukecanou holku. A když říkám
hodně ukecanou, tak HODNĚ ukecanou. Holka, která ráda všem pomůže, snaží se
kamarádit se všemi, i když to někdy prostě nejde. A jak se vidím já? Vidím
holku, která není sama se sebou spokojená. To má ale asi každá dívka. Holka,
která se snaží dělat to, co miluje. Zatím jí to vychází. A co miluje? Miluje
fotit, psát, číst, zpívat, ráda chodí se svým parťákem na dlouhé procházky.
Miluje hudbu, čistotu v podobě bílé barvy, i když chodí v černé. Miluje
pořádek, s tím souvisí i to, že má celý pokoj v barvě bílé. Miluje sport, i
když je úplný nemehlo. Jo, a miluje jidloooo. Miluje toho opravdu moc.
A
miluje tohle všechno. Říkám si, co bych dělala, kdybych neměla blog a
Instagram. Přemýšlela bych vůbec někdy nad tím, že se stanu fotografkou? Psala
bych si mé úryvky ze života někam na papír? Potkávala bych některé z Vás na
ulici, kteří mě sledujete? Ne. Tohle by se nestalo. A vlastně za všechno můžete
Vy. Ne já. Bez Vás by IG nikdy neměl přes 8K follow, nevznikl by ani tento
blog. Mé největší děkuji patří jen a jen Vám. D Ě K U J I ❤
Doufám,
že Vás budu ještě nějakou tu dobu bavit. Mrzí mě, že teď nepíši. O prázdninách
se to ale pokusím napravit. Hold začal školní rok a s ním i tuna povinností.
Rok.
Rok s Vámi. S těmi nejúžasnějšími lidmi na světě. Mám Vás neskutečně moc ráda.
Strašně si Vás vážím. Vážím si všeho, co pro mě děláte. A i když se mi někdy
nechce jít fotit, upravit fotku, anebo napsat článek, vždy si vzpomenu na Vaše
nádherné zprávy, neuvěřitelné kresby a srdcezahřívající komentáře, které jsem
po celou tu dobu mého působení na internetu dostala. A všechny mi vehnaly slzy
do očí. Mám ty nejúžasnější followeri na světě. LOVE YOU ❤