T R Y: #23 Trip to Prague

Než by jsi řekl švec, jsem tu zpět s novým článkem. V minulém článku jsem slibovala, že následný příspěvek bude z našeho hlavního města Prahy. (to by beze mě nikdo nevěděl 😄) A tak jsem tu!

V Neděli, což bylo 27.3. se v 7 ráno uskutečnila naše cesta do Prahy. Jela jsem s mou nejmilovanější vlastnicí Zuzankou, (tímto ti ještě jednou strašně moooc děkuji ❤️❤️) mamčou a sestrou. Cesta trvala cca. 2 hodiny, a řekněme, že ze začátku jsem málem umrzla. Poté se ale vyjasnilo a já mohla trajdat po Praze jenom v tričku. Do hlavního města jsme jeli za účelem podívat se do muzea figurín.

Muzeum se jmenovalo "Grévin" a při vstupu jsem si připadala, jako na červeném koberci. Samá zrcadla, červené koberce, zlatavé stěny. V první místnosti jsem zahlédla Alberta Einsteina, Karla Rodena, Vladimíra Menšíka, dokonce i Švejka. Upřímně, měli je naprosto nádherně udělané a jednu dobu jsem myslela, že opravdu stojím vedle Harrisona Forda (Indiana Jones). V jedné místnosti bylo, že jsem si mohla oskenovat tvář a poté k ní přidat tělo, oblečení, anebo i barvu. Samozřejmě nemohli chybět ani čeští sportovci jako například Roman Šebrle, Petr Čech, ale i česká hokejová jednička Jaromír Jágr. Hned vedle bylo zhotoveno divadlo, v němž nesměl chybět Wolfgang Amadeus Mozart, Bedřich Smetana a Miloš Forman. Přišli jsme do "pokoje", z kterého jsem byla naprosto nadšená. Nacházeli se v něm velké hvězdy, jako například George Kluni, David Bowie, Jackie Chan. Abych nepsala jenom zahraniční jména, byli tam i naši slavíci Karel Gott a Lucie Bílá. Z této návštěvy jsem opravdu unešená a chtěla bych se tam podívat zase.

Po naší návštěvě Grévinu jsme se šli projít po Praze. Já jsem chtěla jít na Karlův most a nevěřila jsem, kolik tam bude lidí. Opravdu jsem si myslela, že se budu moci samovolně procházet, ale to ne. Pořád do mě vráželi různí lidé, šlapali mi na nohy a tolik stánků? Těch bylo opravdu moc. Ale i tak má toto místo své kouzlo. Chtěla jsem se jít podívat na Náplavku, bohužel jsme od ní byli až moc daleko. Ale i tak jsem našla malé molo a kolem něj plavali nádherné labutě.

Byl už čas oběda (jestli teda berete čas oběda ve 2:00PM 😄) a našli jsme krásnou "kavárničku" s velice milou obsluhou. Já jsem si dala veliké cappuccino a hned mi bylo lépe. V plné síle jsem se vrhla do přemlouvání, aby jsme se jeli podívat na zeď Johna Lennona. Po úspěšné práci a přepitá kávou jsem skočila do auta a tvářila se, jako když se malé dítě těší na Vánoce. Dorazili jsme ke slavné zdi a nemohla jsem věřit vlastním očím. Tolik barev a nádherných maleb pohromadě, samozřejmě nemohly chybět ani zástupy turistů a já jsem ráda, že jsem se mohla někde vyfotit. Ale i tak jsem z ní byla (a ještě pořád jsem) unešená.

Byl čas jet domů a mě se vůbec, ale vůbec nechtělo. 3 hodiny jsem ale využila úplně úžasně. Odepsala jsem na zprávy od Vás, zhlédla všemožná videa a stačila vypít další várku mé drogy (samozřejmě myslím kávu 😄). Po příjezdu domů jsem byla tak mrtvá, že jsem se nezmohla na nic jiného, než si obléct pyžamové kalhoty a hupsnout do postele.

Tímto končí dnešní článek o mé cestě do Prahy. Doufám, že se Vám dnešní povídání a fotky líbily. Bye bye sweethearts ❤️❤️❤️❤️

Albert Einstein