#31 Holiday at the dam

Minulou Sobotu jsem přijela z dovolené a já Vám píši článek až teď? Styď se Pavlo. Nějak jsem prostě zapomněla, že bych měla napsat nějaký post ze dvou týdnů. Ale namísto toho jsem psala jiné články. No nevadí. Fotek je opravdu hodně a povídání zase málo. Klasika.

Na začátek bych mohla prozradit, kam jsem jela. Do poslední chvíle jsem neměla ani tucha, kam tenhle rok pojedeme. Asi patnáct let v kuse jezdíme s přáteli, a tak mi má nejmilejší teta prozradila, kam máme namířeno. Dva dny před odjezdem. Tak super no. Jestli Vám něco říká Sečská přehrada, tak právě tam jsme byli.

Ihned po příjezdu jsme se šli všichni projít, no, na konci se to nevyvedlo. Ztratili jsme totiž asi půlku. Takže já, mamča, teta a její syn jsme se rozhodli, že to vezmeme na vlastní pěst a půjdeme sami prozkoumávat džungli v Seči. 

Ale obyčejně je taaaaaakhle maličké.

Jak už jsem psala výše, byli jsme na přehradě. A že to byla přehrada. Nádhera. Co více říct. Sami to stejně uvidíte na fotkách. Nevím jak, ale díky mě jsme nějakým způsobem našli chatu. (takže můj orientační smysl nebude tak špatný, jak mi všichni říkají) Ale ještě před tím mi volala sestra, že jsou s Ondrem (kamarád, mé nejmilovanější tety druhý syn) na chatě a vlezli do ní oknem a nemůžou najít taťku se strejdem. Ha, tak tohle je super začátek. Všichni jsme se ale po hodině shledali a mohli jít vybalovat.

Tohle mi strašně připomíná Irsko. Tak alespoň to "české Irsko".

Baloooon

Vodní snowboardista 

Plachetnička

Na mém Instagramu a Snapchatu (pajulle92) jste poznali, že jsem byla na jedné akci. VysočinaFest. Bylo to. Wauuuuuu. Největší radost jsem měla z Ondřeje Ládka (Xindl X), který byl asi nejlepší. A poté jako klasiky Kabát, No Name, MIG 27 atd. Děkuji moc Ondřejovi, že jsem si s ním mohla udělat fotku a že mi dal podpis. Celý VysočinaFest byl úžasný a já se těším na další rok.

Také jsme navštívili Osadu a Sečský zámek. O tom ale už článek byl. 

Že by typická fota na pláži?

Když píši tenhle článek, sedím u posedu, na zemi svetr, v ruce pero a bloček a vedle sebe největšího parťáka. Je tu krásně a opravdu úžasně se přemýšlí. Normálně bych seděla doma a snažila se něco vydolovat z hlavy na tento článek. K tomu, abych se prošla mě nakopla nejúžasnější Dominička která je mou největší inspirací v blogování. Takže ti moc děkuji ❤️

Dnes mě čeká oslava mé nejmilejší. Pokusím se jí přemluvit na focení (a i kdyby nesouhlasila, stejně ji vyfotím, ha)

Gaston mě pobízí, abych  šla, no jo. ale já mám tak ukrutnou křeč v noze, že se nemůžu ani pohnout. Tři minuty sedím bez hnutí a přežívám bolest. Odvážím se vstát, automaticky si dám sluchátka do uších a pustím si nejmilejší Bastille a jejich Good Grief.

Já doufám, že se Vám dnešní post líbil a my už pelášíme domů. Bye bye sweethearts ❤️❤️❤️