Než by jsi řekl švec, jsem tu zpět s novým článkem. V minulém článku jsem slibovala, že následný příspěvek bude z našeho hlavního města Prahy. (to by beze mě nikdo nevěděl 😄) A tak jsem tu!
V Neděli, což bylo 27.3. se v 7 ráno uskutečnila naše cesta do Prahy. Jela jsem s mou nejmilovanější vlastnicí Zuzankou, (tímto ti ještě jednou strašně moooc děkuji ❤️❤️) mamčou a sestrou. Cesta trvala cca. 2 hodiny, a řekněme, že ze začátku jsem málem umrzla. Poté se ale vyjasnilo a já mohla trajdat po Praze jenom v tričku. Do hlavního města jsme jeli za účelem podívat se do muzea figurín.
Muzeum se jmenovalo "Grévin" a při vstupu jsem si připadala, jako na červeném koberci. Samá zrcadla, červené koberce, zlatavé stěny. V první místnosti jsem zahlédla Alberta Einsteina, Karla Rodena, Vladimíra Menšíka, dokonce i Švejka. Upřímně, měli je naprosto nádherně udělané a jednu dobu jsem myslela, že opravdu stojím vedle Harrisona Forda (Indiana Jones). V jedné místnosti bylo, že jsem si mohla oskenovat tvář a poté k ní přidat tělo, oblečení, anebo i barvu. Samozřejmě nemohli chybět ani čeští sportovci jako například Roman Šebrle, Petr Čech, ale i česká hokejová jednička Jaromír Jágr. Hned vedle bylo zhotoveno divadlo, v němž nesměl chybět Wolfgang Amadeus Mozart, Bedřich Smetana a Miloš Forman. Přišli jsme do "pokoje", z kterého jsem byla naprosto nadšená. Nacházeli se v něm velké hvězdy, jako například George Kluni, David Bowie, Jackie Chan. Abych nepsala jenom zahraniční jména, byli tam i naši slavíci Karel Gott a Lucie Bílá. Z této návštěvy jsem opravdu unešená a chtěla bych se tam podívat zase.
Po naší návštěvě Grévinu jsme se šli projít po Praze. Já jsem chtěla jít na Karlův most a nevěřila jsem, kolik tam bude lidí. Opravdu jsem si myslela, že se budu moci samovolně procházet, ale to ne. Pořád do mě vráželi různí lidé, šlapali mi na nohy a tolik stánků? Těch bylo opravdu moc. Ale i tak má toto místo své kouzlo. Chtěla jsem se jít podívat na Náplavku, bohužel jsme od ní byli až moc daleko. Ale i tak jsem našla malé molo a kolem něj plavali nádherné labutě.
Byl už čas oběda (jestli teda berete čas oběda ve 2:00PM 😄) a našli jsme krásnou "kavárničku" s velice milou obsluhou. Já jsem si dala veliké cappuccino a hned mi bylo lépe. V plné síle jsem se vrhla do přemlouvání, aby jsme se jeli podívat na zeď Johna Lennona. Po úspěšné práci a přepitá kávou jsem skočila do auta a tvářila se, jako když se malé dítě těší na Vánoce. Dorazili jsme ke slavné zdi a nemohla jsem věřit vlastním očím. Tolik barev a nádherných maleb pohromadě, samozřejmě nemohly chybět ani zástupy turistů a já jsem ráda, že jsem se mohla někde vyfotit. Ale i tak jsem z ní byla (a ještě pořád jsem) unešená.
Byl čas jet domů a mě se vůbec, ale vůbec nechtělo. 3 hodiny jsem ale využila úplně úžasně. Odepsala jsem na zprávy od Vás, zhlédla všemožná videa a stačila vypít další várku mé drogy (samozřejmě myslím kávu 😄). Po příjezdu domů jsem byla tak mrtvá, že jsem se nezmohla na nic jiného, než si obléct pyžamové kalhoty a hupsnout do postele.
Tímto končí dnešní článek o mé cestě do Prahy. Doufám, že se Vám dnešní povídání a fotky líbily. Bye bye sweethearts ❤️❤️❤️❤️
Albert Einstein
Karel Roden
Indiana Jones
Spejbl a Hurvínek
Kdo může říct, že má fotku s Obamou? Já 😄
Můj nejoblíbenější skladatel Wolfgang Amadeus Mozart
Brad Pitt
George Kluni
Legenda David Bowie
Byla bych dobrá královna, co myslíte?
Pouliční umělci
Hugo Boss
Koník sem, koník tam
Karlův most
Nádherné labutě
Asi největší vajíčko, které jsem kdy viděla.
Mamičina kávička
Mé vědro kávy 😄
John Lennon Peace Wall
