#50 Merry Christmas Everyone

No jo no. Já vím. "Budu se snažit přidat alespoň jeden článek týdně!" Hah, Pavla neumí dodržet sliby. Ehm, všechny "výmluvy" jsem daaavno vyčerpala, takže Vám budu "nakecávat" úplně to samý. Není čas. Opravdu! Vánoce jsou za dveřmi, takže stresy, že nemám vánoční dárky (a to jsem je kupovala 21.12., ha!). Všichni učitelé se zbláznili, pokoušejí se dohnat to, co za ten půl rok nestihli a zavalí nás nesmyslnou hromadou testů. No a pak tu jsou přijímačky. Mám je za skoro týden a ani nevíte, jaký z nich mám stresy. Zdají se mi o nich i noční můry! Vidíte, jak jsem z nich na prášky.

Ale abych Vás neotravovala svými problémy, vrhnu se podrobněji do svátků vánočních. Ano, je to tu. Štědrý den je tady. Nemůžu tomu uvěřit. Vždyť před chvílí bylo jaro, a teď je konec roku? Toto letí. Máte vánoční náladu? Já ji už druhým rokem postrádám. Nepřipadá mi, že by měl být dnes Štědrý den. Vůbec. Nevím proč. A nepomohly mi k tomu ani světýlka. Ale těším se. Na tu atmosféru. Jak budu fotit přípravy, ochutnávat nejlepší bramborový salát by můj tatínek, nepozorovaně strčit dárky pod stromeček. Celý den budu pálit svíčky, až se mi z jejich vůní zamotá hlava a budu si pouštět vánoční songy. M I L U J U.

Jaká je Vaše nejoblíbenější vánoční píseň? Já neposlouchám české koledy, prostě se mi nelíbí. Ale naprosto miluji "My favorite things". Sice to asi není vánoční, ale já si ji pouštím jenom na Vánoce. No a pak tu jsou klasiky jako It´s the Most Wonderful Time of the Year, All I Want For Christmas is You, Happy Xmas, Let It Snow, a další.

Oproti koledám zbožňuji české vánoční filmy a pohádky. Anděl Páně (2), Pelíšky, Tři oříšky pro Popelku. A naopak naprosto nenávidím Tři bratry. A jak to máte Vy?

Tohle byl článek sepsán s velkou rychlostí a stresem. Více se rozepíšu v dalším článku, kde budu na horách. Musím totiž zabalit ještě jeden dárek, heh. Přeji Vám krásné Vánoce, bohatého Ježíška a neuduste se bramborovým salátem. Have a lovely day. Bye bye sweethearts  💗💗💗

P.S. Dnes mají narozeniny 2 nejúžasnější lidé. Louis a Verunka. Louise známe, Verča je ale má kamarádka, můžete ji znát z letního focení (blondýna). Verunko, pokud si tohle čteš, tak ti přeji všechno nejlepší k narozeninám, hodně štěstí a dárečků, užij si svůj den. A Vánoce si taktéž užij naplno. A u tebe neudušení bramborovým salátem platí obzvláště. Mám tě ráda 💗

#49 Lover Of Books

Jak už VŠICHNI víte, jsem knihomol. Hodně velký knihomol. Jsem milovnice knih, která bohužel postrádá čas na čtení. Ale rozhodla jsem se to změnit. A tak tu mám pro Vás (i pro sebe) menší výzvu.

Dala jsem si challenge, že každý měsíc přečtu alespoň jednu knihu. Zatím se mi to daří. A s tím přichází i nová série. Doufejme. Na konci každého měsíce Vám sepíši článek o tom, co jsem přečetla. Tímto chci vyzvat i Vás. Pojďte se mnou podniknout cestu plnou krásných příběhů, o kterých se Vám bude zdát. Tak, a jdeme na to, proč vlastně píši tohle.

Tuhle knihu zná každý. Úplně každý. A jedná se o Bábovky. Tato knížka je velice vychvalovaná, opravdu hodně se o ni mluví, mě ale zase tak moc nezaujala. Spisovatelka Radka Třeštíková pojednává o příbězích dvanácti žen. Všechny se nějakým způsobem znaly. Co se mi na ni tolik nelíbilo? Všichni se podváděli, měli děti, i na nějaké to násilí přišlo. Těhlech knih je tolik, že už ani nejde něčím vyčnívat. Paní T. nedokončovala příběhy. A to mě nejvíce štvalo. Nenávidím, když někdo nedokončí příběh. Co pak? Co se stalo? Abych nebyla pesimistická, nejvíce se mi líbil příběh Nikoly. Byla ve stejném věku jako já, a tak se mi asi líbil. Nee že bych tuhle knihu dávala všem, ale ani bych ji nedoporučovala. Prostě, toho, koho zaujme, tak si ji přečte. Jaký názor na ni máte Vy?

Miluji detektivky a krimi. Jsem velká milovnice Sherlocka Holmese, seriálů typů Castle, The Mentalist, anebo třeba Bones. Knihu Písečný muž jsem dostala od mé kamarádky Denči k narozeninám. A musím říct ANO!! (napůl ano) "Knihy od Larse Keplera jsou jiné, než ostatní. Jediný spisovatel, kterýho mám rád"- poznatky mého taťky. Já nevím. Jsem u knih strašně kritická. Strašně krásně se četla, manželé opravdu skvěle píší. Ale něco mi tam chybělo. A já nevím co. Ve zkratce. Masový vrah je zavřen ve speciální psychiatrické věznici. Hledají se dvě děti, které ale 13 let nikdo nenašel. Jeden kriminalista pořád věří, že jsou naživu a se svým týmem je hledají a snaží se dostat nějaké informace z toho masového vraha. Strašně blbě vysvětluji, ale tuhle knihu opravdu doporučuji. Je opravdu těžké, když chcete něco říct o příběhu, ale vy vlastně nesmíte, jinak byste mohli spoilerovat.

Třetí, a tudíž poslední knížka tohoto měsíce je Než jsem tě poznala. Všichni asi znáte film. Já ne. Ale plánuji se na něj podívat! Slibuji. Tahle kniha mě naprosto uchvátila. Patří asi mezi mé nejoblíbenější. Příběh pojednává o holce, která dostane padáka. Hledá si práci, najde ji u kluka, který je ochrnutý na celé tělo. Nesnášejí se, ale postupně se do sebe zamulijí. Zní to jako strašná slaďárna, ale já opravdu neumím vysvětlovat. Prostě doporučuji VŠEM!! M I L U J U

Jup, tohle je konec. Vy mi do komentářů napište co právě teď čtete. (já mimochodem čtu Deník Anny Frankové) Budu se na Vás těšit u dalšího článku. Bye bye sweethearts ❤❤❤

P.S. Normálně bych ty knížky nafotila, ale já blbec jsem všechny vrátila svým majitelům. A tak tady máte alespoň počítačovou verzi.

P.S.S. VÍCE ČTĚTE!!! 

#48 One year

Ráno je jako každé jiné. Zvonící budík mě vyruší  z bezesné noci a s velkou neochotou vstanu z vyhřáté postele. Tma je jako v pytli, jakoby byla ještě noc. Vždyť si nevidím na špičku nosu. Není se ani čemu divit, když vstávám takto brzy. Jako každý den si jdu udělat kávu, je to má rutina, bez které by můj den nebyl můj den. Nakrájím si jablko, protože mě po ránu nejvíce nakopne kombinace kávy a ovoce. Vše odnesu do  mého "království" a zpět ulehám, výjimka je to, že si pustím další díl seriálu. Najednou mi přijde upozornění, podívám se na datum a nic mi to neříká. Dopomůžu si tím, že otevřu kalendář a v něm je fialovým štítkem zaznamenáno "One year with blog TRY!!". Já se podivím, to už je vážně rok? Celý jeden rok, ve kterém nepravidelně píši poznatky z mého života, radosti i strasti, do něčeho, co je jenom moje a sdílím je s ostatními? To je pravda pravdoucí.

Opravdu. Jeden rok? Věříte tomu? Já tedy ne. A i @pajulle92 má výročí. Je to rok, co vzniklá má internetová osoba. Pajulle je vlastně jako má kamarádka. Sdílím s ní všechny mé nápady, fotím přes 2 hodiny s touto osobou a když mě někdo zastaví, a řekne, že mám krásné fotografie, neřekne to mě, řekne to pajulle92. A jsem ráda, že jsem ji vytvořila. Bez ní by nebylo tohle všechno. Nepsala bych tento článek, neměla bych ani vymyšlené plány na prázdniny, protože ve volném čase jenom fotím. A neskutečně mě to baví. Baví mě tohle všechno. Dělám to s láskou.

Ani nevíte, jak to pro mě znamená. Tolik, co se za jeden jediný rok stalo. Nepíši pravidelně, tedy spíše vůbec. Ale i tak si mé bláboly někdo čte. Nechápu Vás. Jak to může někdo číst? Kdyby mi někdo před rokem touto dobou řekl, že bude mít tento blog přes 10K shlédnutí, 40 pravidelných čtenářů, přes 30 cizinců, kteří sem zabloudili a mnoho dalšího, vysmála bych se mu do obličeje. Opravdu! A poslala bych ho k psychiatrovi. To jsem ale nevěděla (a nevěřila), že se to stane skutečností.

Tolik hodin, které jsem strávila u psaní, upravování fotek, vymýšlení, by bylo nespočet. A lituji těchto "promarněných" hodin? Ani náhodou! Kdyby mě to nebavilo, tak to nedělám. Blog je kus mě. Do tohohle jsem vložila srdce, játra, žaludek...neee. Ano, takovéhle nápady mě napadají velice často. Vložila jsem sem srdce, kus mě, blog je mé místečko, ve kterém se může projevit má pravá osobnost. Lidé na ulici mě vidí jako holku, která chodí jenom v černé, na vzhledu jí nezáleží, většinou má culík a sluchátka v uších. Ve třídě mě vidí jako většinou usměvavou holku, někdy drzou, ale i přesto má respekt. Vidí mě jako člověka, který rád píše, anebo mě takto prezentuje naše češtinářka. Holka, která ráda čte, ale nemá na to čas. A velice jí to mrzí.

Kamarádi vidí milou, usměvavou, (vtipnou?) a opravdu hodně ukecanou holku. A když říkám hodně ukecanou, tak HODNĚ ukecanou. Holka, která ráda všem pomůže, snaží se kamarádit se všemi, i když to někdy prostě nejde. A jak se vidím já? Vidím holku, která není sama se sebou spokojená. To má ale asi každá dívka. Holka, která se snaží dělat to, co miluje. Zatím jí to vychází. A co miluje? Miluje fotit, psát, číst, zpívat, ráda chodí se svým parťákem na dlouhé procházky. Miluje hudbu, čistotu v podobě bílé barvy, i když chodí v černé. Miluje pořádek, s tím souvisí i to, že má celý pokoj v barvě bílé. Miluje sport, i když je úplný nemehlo. Jo, a miluje jidloooo. Miluje toho opravdu moc.

A miluje tohle všechno. Říkám si, co bych dělala, kdybych neměla blog a Instagram. Přemýšlela bych vůbec někdy nad tím, že se stanu fotografkou? Psala bych si mé úryvky ze života někam na papír? Potkávala bych některé z Vás na ulici, kteří mě sledujete? Ne. Tohle by se nestalo. A vlastně za všechno můžete Vy. Ne já. Bez Vás by IG nikdy neměl přes 8K follow, nevznikl by ani tento blog. Mé největší děkuji patří jen a jen Vám. D Ě K U J I ❤

Doufám, že Vás budu ještě nějakou tu dobu bavit. Mrzí mě, že teď nepíši. O prázdninách se to ale pokusím napravit. Hold začal školní rok a s ním i tuna povinností.

Rok. Rok s Vámi. S těmi nejúžasnějšími lidmi na světě. Mám Vás neskutečně moc ráda. Strašně si Vás vážím. Vážím si všeho, co pro mě děláte. A i když se mi někdy nechce jít fotit, upravit fotku, anebo napsat článek, vždy si vzpomenu na Vaše nádherné zprávy, neuvěřitelné kresby a srdcezahřívající komentáře, které jsem po celou tu dobu mého působení na internetu dostala. A všechny mi vehnaly slzy do očí. Mám ty nejúžasnější followeri na světě. LOVE YOU ❤

Vaše pajulle92 ❤❤❤ 

#47 My Birthday party

Jo, já vím. Článek přidávám asi sto letech. Za to se Vám omlouvám, ale všichni známe nedostatek času (anebo opravdu velký dostatek lenosti). Jak jsem psala, budu se snažit přidávat alespoň jeden článek týdně. Snad se mi to podaří. Doufejme.

Sice o týden později, ale přeci někdy Vám píši článek o narozeninách. Tedy o oslavě s mými kamarádkami. Budou zde hlavně fotky, myslím si, že komentáře nebudou potřeba.

Bylo nás sedm. Sice název knihy je "Bylo nás pět", ale nás bylo prostě sedm. A já byla skoro nejstarší. A nejmenší. Jo, takovýhle problémy mám všude. Na fotkách napočítáte jenom 6 holek, protože jedna musela odjet dříve, a já nestihla se sní vyfotit.

A proč se s Vámi chci podělit o tento článek? Kvůli fotkám. Myslím si, že Vám některé opravdu zvednou náladu a hlavně se u nich zasmějete. Vím, mám úžasné kamarádky.

A můj ksicht znáte. Ano, schválně jsem vybrala ty "nejhezčí". Vždyť jsem říkala, že mám krásné kamarádky. (což je náhodou pravda)

O zábavu jsme měli postaráno. Ještě bylo celkem teplo, a tak jsme se koupali v bazéně, hráli balonkovou bitvu, kterou NIKOMU NEDOPORUČUJU!!! Já jsem pak musela druhý den sbírat balonky po celé zahradě, a řeknu Vám, moc velká zábava to nebyla.

¨

Snažili jsme se i o hru "Zvířata", postupně ale musely všechny odjíždět, tak to pak nebyla moc velká zábava. Nejlepší "zvíře" měla Verča, která byla Voldemort. Hádejte, jak ho udělala?

Pekla jsem. A málem jsem všechno spálila. Ale asi se to dalo jíst. U toho jsme vedli tolik rozhovorů, že už ani nevím, o čem jsme si povídali. Ale bylo to super!!

Chtěla bych Vám holčiny poděkovat. Za všechno!! Za zábavu, za dárečky a hlavně za to, že jsem Vás mohla potkat. Mám Vás ráda!! ❤❤❤❤❤

Už bych to mohla ukončit, co myslíte? Užijte si víkend!! Bye bye sweethearts ❤❤❤

#46 It´s my birthday!!

"Hodně štěstí, zdraví. Hodně štěstí, zdraví." slyším zpívat ze zdola mé rodiče, raději se zahrabu do peřiny a ani se nehnu. Píseň, která mi každým rokem rve uši se dnes stala mým budíkem? Asi ano. Ale co. Jednou za rok to přežiju, nebudu si kazit dnešek. Dnes je totiž můj den!!

Taťka mě celý měsíc straší občankou. Já ale nechci. Nechci mít občanku, nechci být "občan Pavla", a hlavně nechci mít 15. To se mi asi bohužel nesplní. Chci být ještě malý dítě. No, malá sice jsem, zato dítětem jsi jenom jednou. A to já jsem už vyčerpala.

 Narozeninová oslava mě čekala v Sobotu. A jako normálně se to neobešlo bez stresů, že nestihnu uklidit, nemám žádný zákusek anebo že dojdou jednohubky. O zákusek se ale postarala mamča. Každý rok mám dort. Letos jsem ale žádný nechtěla. Mamka to ale vyřešila po svém, vzala foťák a z něj vzešel dort. Za nádhernou práci moc děkuji paní cukrářce. Byl nádherný a moc dobrý.

Tak, říká se, že 15 máš jenom jednou. To je pravda. A já si je hodlám náležitě užít. Přesně za 2 měsíce jsou Bastille. Přesně za rok mi bude 16. Achjo. Toto letí. Narozeniny si užiju ve škole. A pak mě čeká celý den učení. Už se těším! (slyšíte tam tu dávku ironie, že ano?)

Mohla bych to ukončit, raději se jdu učit. Budu se na Vás těšit doufejme u brzkého článku. Bye bye sweethearts ❤❤

P.S. Omlouvám se, že nejsem moc aktivní. Nemám vůbec čas, znáte to. Pořád se musím učit, doufám ale, že se mi podaří alespoň jednou týdně vydat článek. A pak tomu nepřispělo rozbití mého notebooku, už je ale v pohodě. 

P.S.2 Děkuji moooooc všem za krásná přání ❤ Mám Vás ráda ❤

#45 Natural moment of reflection

No konečně! Halleluja, dnešní post bude plný fotek focené mnou. Podařilo se mi nafotit dostatek fotek, a tak můžu napsat dnešní článek. Jestliže jste z těch, kteří si pamatují mé začínající články, tak si můžete pamatovat článek s názvem "Večerní procházky". A dnes to bude takový comeback? Další díl? Po roce? Nevím. Každopádně nebudu klábosit blbosti a raději budu psát něco malinko smysluplnějšího. 

Jak už dávno víte, miluji přírodu. Procházky, západy slunce, focení, hudbu. Všechno tohle vezměte, hoďte do mixéru a vyjde Vám z toho smoothie plný zážitků a relaxu. Pravda pravdoucí. A možná se přitom i trochu opálíte (což se mi doopravdy stalo). Není NIC lepšího, než si po dlouhém vyčerpávajícím dni odpočinout a zapomenout do tiché přírody. Tak strašně moc si odpočinete, lepší než sedět doma s nohama nahoru a dívat se na nějaké filmy (!vlastní zkušenost! !otestováno na mě!).

Asi se mu chtělo spát.

Vezměte psa, vytáhněte kamarádku, anebo běžte sami. Je to úplně jedno. Já úplně nejraději se svým parťákem "Los Gastos". Nevěřili byste, ale s ním se tak skvěle povídá (a teď mě mají všichni za blázna). Nafotíme "pár" fotek, pouštíme si oblíbené písničky, já většinou zpívám a tancuji. A mám pak tak strašně dobrou náladu! Jako fakt. No taaaak, alespoň jednou za měsíc zvedněte zadek a běžte se projít. A ne že absolvujete jenom cestu do školy a zpátky. Já se snažím alespoň jednou týdně. Zatím se mi to daří. Ale jsem zvědavá, jak to zvládnu v zimě. To bude peklo.

Doufám, že jsem Vás alespoň trošičku trochu navnadila na můj rituál. Snad se někomu líbili fotky a vidíme se příště u dalšího článku. Bye bye sweethearts!!!! ❤❤❤

❤❤❤

Miluju tohle sezóní ovoce ❤

Vypadalo to na déšť, ale naštěstí jsme nezmokli.

Psí očka. To on umí.